Nová směrnice o energetické náročnosti budov
Dne 8.7.2010 vstoupila platnost Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19.5.2010 o energetické náročnosti budov. Tato směrnice zároveň ruší první evropskou směrnici o energetické náročnosti budov 2009/91/ES.
Hlavním důvodem, který vedl k vydání této nové směrnice, je potřeba snížit spotřebu energie a zvýšit podíl využívání energie z obnovitelných zdrojů. Podle odhadů se podíl budov na spotřebě energie v zemích EU pohybuje okolo 40%. Dalším důvodem je požadavek na snížení produkce skleníkových plynů, a to v návaznosti na dodržení závazku Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) snížit do roku 2020 celkové emise skleníkových plynů alespoň o 20 % ve srovnání s hodnotami z roku 1990 a v případě mezinárodní dohody o 30 %).
Členské země Unie jsou povinny nové požadavky směrnice implementovat do svých národních předpisů a tyto právní předpisy přijmout a zveřejnit do 9. července 2012. V ČR tak vznikly pracovní skupiny, které se podílejí z odborného hlediska na přípravě novel české legislativy, zejména vyhlášky 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov, včetně potřebných úprav souvisejících dokumentů a zákona 406/2000 Sb., o hospodaření energií.
Směrnice ukládá členským státům např. povinnost zajistit, aby od 31. prosince 2020 byly všechny nově vystavěné budovy budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Pro nové budovy vlastněné orgány státní moci je tento termín 31. prosince 2018.
Směrnice neposkytuje přesnější definici budovy s téměř nulovou spotřebou, pouze vyžaduje, aby spotřeba energie byla velice nízká. Zároveň by spotřeba energie takové budovy měla být ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů. Konkrétní definici a číselnou úroveň stanoví každý členský stát s přihlédnutím k místním podmínkám. Na přípravě konkrétní definice budovy s téměř nulovou spotřebou energie se pracuje v rámci příslušných pracovních skupin.
Směrnice dále nově zavádí tzv. nákladově optimální úroveň. Členské státy mají povinnost stanovit minimální požadavky na energetickou náročnost budov a prvků budov. Tyto minimální požadavky by měly být stanoveny za účelem dosažení nákladově optimální rovnováhy mezi investicemi a náklady na energii uspořenými během životního cyklu budovy.
Srovnávací metodický rámec, který tvoří podklady pro výpočet nákladově optimální úrovně, stanoví Evropská komise do 30.6.2011. Srovnávací metodický rámec se stanoví v souladu s přílohou III Směrnice 2010/31/EU a bude rozlišovat nové a stávající budovy a různé kategorie budov. Členské státy pak musí do 30.6.2012 předložit výsledky výpočtů založené na tomto rámci, klimatických podmínkách, praktické dostupnosti energetické infrastruktury aj. V České republice toto bude v kompetenci Ministerstva průmyslu a obchodu.
Další povinností je zavedení systému certifikace energetické náročnosti budov. Členské státy musí zajistit, aby při výstavbě, prodeji nebo pronájmu budov nebo ucelených částí budov byl novému nájemci nebo kupujícímu předložen a předán certifikát energetické náročnosti. V případě veřejných budov se pro povinnost zpracování a vyvěšení certifikátu na viditelném místě stává limitní hodnotou 500 m2 podlahové plochy. Od 9. 7. 2015 bude tato hodnota dále snížena na 250 m2.
Implementaci směrnice dojde ke změnám ohledně pravidelné inspekce přístupných částí soustav používaných k vytápění budov, jako jsou zdroje tepla, řídicí systémy a oběhová čerpadla s kotli se jmenovitým výkonem vyšším než 20 kW a klimatizačních systémů se jmenovitým výkonem větším než 12 kW.
Certifikace energetické náročnosti budovy a inspekce otopných soustav a klimatizačních systémů musí být prováděny nezávislým způsobem kvalifikovanými nebo akreditovanými odborníky působícími jako osoby samostatně výdělečně činné nebo jako zaměstnanci veřejných orgánů nebo soukromých podniků.
