Povinnosti plynoucí ze zákona o předcházení ekologické újmě a její nápravě č. 167/2008 Sb. se pomalu blíží

Hlavní cíle předpisu

Hlavním důvodem, který vedl k vydání tohoto zákona, je transpozice evropské směrnice Environmental Liability Directive 2004/35/ES. Tato směrnice je prvním rámcovým předpisem v legislativě EU v oblasti odpovědnosti za škody na životním prostředí. Směrnice zavádí tzv. „polluter pays principle“, tj. zásadu „znečišťovatel platí“. Cílem směrnice je vytvořit právní rámec odpovědnosti založený na tomto principu a předcházet škodám na životním prostředí a napravovat je. Smyslem regulace dle této směrnice je existence mnoha kontaminovaných míst po celé Evropě, pokračující pokles biodiverzity a také odlišná povaha škod na životním prostředí od škod majetkových (volně žijící živočichové či voda nemají vlastníka).

Co se rozumí ekologickou újmou

Dle definice zákona č. 167/2008 Sb., je ekologickou újmou míněna nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo. K této změně může dojít na:

• chráněných druzích volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin nebo přírodních stanovištích;

• podzemních nebo povrchových vodách;

• půdě znečištěním.

Na koho se předpis vztahuje

Zákon č. 167/2008 Sb., se vztahuje na provozovatele vykonávající nebo řídící provozní činnost podléhající povolení dle složkových zákonů vztahujících se k ochraně životního prostředí a to (viz rovněž příloha č. 1 zákona):

• provozování zařízení podléhající vydání integrovaného povolení;

• provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů podléhajícímu souhlasu dle zákona o odpadech;

• vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních podléhajících povolení podle zákona o vodách;

• čerpání znečištěných podzemních vod a jejich následné odvádění do vod povrchových nebo podzemních podléhající povolení dle zákona o vodách;

• odběr povrchových nebo podzemních vod podléhající povolení dle zákona o vodách;

• čerpání povrchových nebo podzemních vod a jejich následné vypouštění do těchto vod za účelem získání tepelné energie podléhající povolení dle zákona o vodách;

• vzdouvání nebo akumulace povrchových vod podléhající povolení dle zákona o vodách;

• zacházení se závadnými látkami;

• nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky, přípravky na ochranu rostlin a biocidními přípravky;

• přeprava nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků;

• nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty;

• přeshraniční přeprava odpadů;

• provozování stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší podléhajících povolení dle zákona o ochraně ovzduší;

• nakládání s těžebním odpadem.

Povinnosti provozovatelů

Provozovatelům, na něž se zákon vztahuje, vznikly následující obecné povinnosti vycházející z ustanovení zákona č. 167/2008 Sb.:

• předcházet vzniku ekologické újmy a v případě bezprostředně hrozící ekologické újmy přijímat příslušná preventivní opatření;

• v případě vzniku ekologické újmy provést příslušná nápravná opatření a nést veškeré náklady.

Finanční zajištění

Pro zajištění preventivních nebo nápravných opatření je zákonem stanovena povinnost tzv. finančního zajištění odpovídající závažnosti vytvářeného rizika ekologické újmy. Z povinnosti mít toto finanční zajištění jsou vyjmuti ti provozovatelé, u kterých jsou předpokládané náklady na nápravu ekologické újmy nižší než 20 mil. Kč anebo ti, kteří mají certifikovaný systém environmentálního řízení podle norem ČSN EN ISO 14000 nebo jsou registrováni v Programu EMAS.

Hodnocení rizik ekologické újmy

Jak již bylo uvedeno v záhlaví, aktuálně v říjnu 2011 byl vydán prováděcí předpis k zákonu a to Nařízení vlády č. 295/2011 Sb., o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění, které nabývá účinnosti 1. ledna 2012. Dle tohoto nařízení má každý provozovatel, na kterého se zákon vztahuje, povinnost provést tzv. hodnocení rizik ekologické újmy. Předpis rozlišuje základní a podrobné hodnocení rizika. Základní hodnocení musí provést všichni provozovatelé včetně těch s certifikovaným systémem dle norem ISO 14000 či registrací v Programu EMAS (výjimkou jsou ti provozovatelé, kteří provedou rovnou podrobné hodnocení a také ti, kteří nakládají pouze s malým množstvím závadných látek (limitní množství je dáno v příloze 1 k Nařízení vlády). Podrobné hodnocení rizika provádějí pouze ti provozovatelé, kteří v základním hodnocení rizika získali celkový počet bodů vyšší než 50.

Lhůty k plnění

Zákonná lhůta na zabezpečení finančního zajištění k náhradě nákladů preventivních nebo nápravných opatření a provedení hodnocení rizika je do konce roku 2012.

Jak je tato oblast řešena na Slovensku

Příslušná směrnice EU Environmental Liability Directive 2004/35/ES byla transponována také na Slovensku a to v podobě zákona č. 359/2007 Zz., o prevencii a náprave environmentálnych škôd. Obecná ustanovení tohoto zákona jsou obdobná jako v ČR. Podmínky finančního zajištění se však v porovnání s ČR liší a to především v následujících bodech:

• povinnost finančního zajištění je bez výjimek, tj. včetně těch, kteří mají certifikovaný systém dle norem ISO 14000 či jsou registrováni v Programu EMAS a dále bez finančního limitu na nápravu ekologické újmy (v ČR je výjimka pro ty, kde jsou očekávané náklady pod 20 mil. Kč);

• hodnocení rizika není zákonem vyžadováno;

• finanční zajištění je nutné mít již od 1. července 2012 !!