Evropská unie postupně zpřísňuje požadavky na prevenci úniků mikroplastů do životního prostředí. Následující přehled shrnuje nové povinnosti vyplývající z aktuálně přijatých evropských nařízení pro výrobce, dovozce a průmyslové uživatele.
Legislativní povinnosti vztahující se k nakládání s výrobky obsahující syntetické polymerní mikročástice vyplývající z nařízení (EU) 2023/2055.
V důsledku rostoucího výskytu mikroplastů v životním prostředí, zejména syntetických polymerních mikročástic (SPM), přijala Evropská komise dne 25. září 2023 nařízení (EU) 2023/2055. Tímto nařízením byly SPM zahrnuty do přílohy XVII nařízení REACH, která stanovuje omezení výroby, uvádění na trh a používání vybraných nebezpečných látek, směsí a předmětů v EU.
SPM představují specificky definovanou podskupinu mikroplastů. Za SPM se považují pevné polymerní částice nebo vlákna o velikosti zpravidla do 5 mm, případně do délky 15 mm u vláken, pokud polymer tvoří alespoň 1 % hmotnosti částice nebo její povrchový povlak. Z působnosti nařízení jsou naopak vyloučeny například přírodní, rozpustné nebo biologicky rozložitelné polymery splňující podmínky legislativy. Nařízení zavádí povinnost prokazovat tvrzení o biologické rozložitelnosti nebo rozpustnosti polymerů. Výrobci, dovozci a průmysloví uživatelé musí být schopni na žádost příslušných orgánů doložit splnění podmínek stanovených legislativou.
Omezení se vztahuje na látky samotné nebo směsi, ve kterých SPM zajišťují požadovanou funkci, pokud jsou přítomny v koncentraci 0,01 % hmotnostních nebo vyšší. Nařízení současně stanovuje řadu výjimek, například pro některá průmyslová použití, potraviny, léčivé přípravky nebo polymery trvale zabudované do pevných materiálů či polymery, jejichž fyzikální vlastnosti jsou během zamýšleného konečného použití trvale změněny.
Následující tabulka shrnuje vznikající povinnosti při nakládání s výrobky obsahující SPM:
| Platnost | Povinnost | Na koho se vztahuje |
|---|---|---|
| Od roku 2025 | Poskytovat informace o použitých polymerech, koncentraci SPM a opatřeních k omezení jejich úniků do životního prostředí. Tyto informace musí být dostupné například na štítcích, v bezpečnostních listech, technické dokumentaci nebo návodech k použití a musí současně upozorňovat, že výrobek podléhá omezením podle přílohy XVII nařízení REACH. | Dodavatelé |
| Od roku 2026 | Podávání hlášení agentuře ECHA do 31. května o způsobu použití SPM včetně SPM ve formě pelet, vloček a prášků, identitě polymerů a odhadovaném množství SPM uvolněném do životního prostředí, včetně emisí vznikajících při přepravě. | Výrobci a následní uživatelé plastů |
| Od roku 2027 | Podávání hlášení agentuře ECHA do 31. května o způsobu použití SPM, identitě polymerů a odhadovaném množství SPM uvolněném do životního prostředí, včetně emisí vznikajících při přepravě. | Ostatní průmyslové provozy |
Pokud výrobek nebo použitý polymer nespadá do definice SPM, tyto povinnosti se na něj nevztahují. Návod k podávání hlášení je dostupný na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky. Pokud společnost provozuje více provozoven pod jedním IČO, podává se jedno souhrnné hlášení.
Výrobci, dovozci, dodavatelé a průmysloví uživatelé proto musí sami posoudit, zda jejich výrobky obsahují SPM ve smyslu nařízení, a toto posouzení odpovídajícím způsobem zdokumentovat pro případ kontroly příslušnými orgány. V případě nedodržení povinností vyplývajících z nařízení mohou být ukládány sankce podle Chemického zákona č. 350/2011 Sb.
Předcházení ztrát plastových pelet za účelem snížení znečištění mikroplasty
Evropská unie přijala nařízení (EU) 2025/2365, jehož cílem je omezit úniky plastových pelet do životního prostředí. Plastové pelety totiž představují významný zdroj mikroplastů vznikajících při výrobě, skladování, přepravě nebo zpracování plastových surovin.
Nařízení se vztahuje na hospodářské subjekty nakládající s plastovými peletami v množství alespoň 5 tun za rok. Provozovatelé zařízení musí zavést technická a organizační opatření k prevenci úniků pelet a pro každé zařízení vypracovat plán řízení rizik. Ten musí identifikovat místa možných úniků, stanovit preventivní opatření, postupy pro omezení šíření uniklých pelet a způsob jejich následného úklidu.
Součástí povinností je také:
- zajištění odpovídajícího vybavení,
- školení zaměstnanců,
- vedení provozních postupů,
- evidence o množství nakládaných a uniklých pelet (musí být uchovávána minimálně 5 let),
- přijímání nápravných opatření při zjištěných únicích.
Provozovatelé musí příslušným orgánům oznámit, zda v zařízení nakládají s množstvím nižším nebo vyšším než 1 500 tun za rok. Zařízení nad touto hranicí podléhají přísnějším požadavkům, zejména pravidelnému internímu hodnocení souladu a certifikaci akreditovaným certifikačním subjektem.
Certifikaci musí zajistit:
- velké podniky do 17. 12. 2027
- střední podniky do 17. 12. 2028
- malé podniky do 17. 12. 2030
Nařízení současně umožňuje určité zjednodušení pro provozy se zavedeným systémem environmentálního managementu, například EMAS. Pokud systém již zahrnuje opatření zaměřená na prevenci úniků plastových pelet, může částečně nahradit některé požadavky na plán řízení rizik nebo certifikaci.
Dodržování požadavků budou kontrolovat příslušné orgány členských států. V případě porušení mohou být ukládány sankce podle národní legislativy, tj. Chemického zákona č. 350/2011 Sb. U nejzávažnějších porušení může maximální pokuta dosáhnout alespoň 3 % ročního obratu společnosti.